34. Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodu

34. ročník Podzimního knižního veletrhu probíhal letos 11. a 12. října.

Motto veletrhu- babylon příběhů může symbolizovat jak důraz na význam kvalitního překladu děl, tak na literaturu jako možný/ nutný kompas v životě každého z nás.

Veletrh přinesl několik zajímavostí a inovací. Novinkou byl vznik literárního festivalu Knižní Havlíčkův Brod, který obohatil kulturní život města a přitáhl pozornost k české literatuře a autorům. Návštěvníci měli možnost se setkat s významnými autory, jako jsou Renata Fučíková, Michaela Klevisová nebo Alena Mornštajnová, Renata Fučíková, Michaela Klevisová, Lucie Šilhová, Jan Hrdina, Lidmila Kábrtová, Aleš Palán, Miroslav Karas, Lucie Bechynková, Jiří Hájíček, Petra Klabouchová, Lenka Horňáková Civade, Martin Jun, Radek Galaš, Jan Štoček.

Veletrh přispěl také k rozvoji čtenářství mezi dětmi, které měly možnost se zúčastnit interaktivních pořadů s ilustrátory, učit se Neochočené básničky nebo se zapojit do tvorby japonských komiksů. Součástí byly různé také ceny, například cena Littera Astronomica, která byla udělena již po třiadvacáté.

Já osobně jsem se vypravila na veletrh jen v sobotu, což byla chyba a příští rok si musím rezervovat více času. V těch pár hodinách jsem stihla rozhovory o literárních novinkách jen u několika málo vydavatelů. Nejvíce času jsem nakonec strávila rozhovory u stánků  Obce překladatelů, prozkoumala jsem ediční plán nakladatelství Argo. Naprosto mne pohltila nabídka vydavatelství DharmaGaia, které jsem objevila nedávno, asi před třemi lety a každoročně vydávají mnoho skvělých knih, které prostě musím přečíst.

 Ve zbylém čase mne a děti pohltilo nakladatelství LustrBooks Lucie Strnadové díky dobrodružné knize Cesta Rozárky za štěstím s nadpozemsky krásnými, originálními ilustracemi Aleny Spruijtové  Mého devítiletého syna zaujal ohromně Jan Tkáč a jeho Kroniky beskydských draků. Kroniky beskydských draků také právem získaly 3.místo za nejkrásnější knihu festivalu. 

     Nemohla jsem ale minout místní nakladatelství Hejkal, které díky organizátorce veletrhu, spisovatelce, překladatelce, prostě renesanční bytosti Markéta Hejkalová , kde jsem si koupila hned několik knih, protože severskou literaturu prostě potřebuji sledovat a mám k ní, ani nevím proč, snad nejblíže ze všech evropských literatur- a to už počínaje mytologií. Samozřejmě jsem koupila knihy Waltariho i Arta Paasilinna, což jsem původně neměla v úmyslu. O to víc se na ně těším. A také hned dvě knihy Markéty Hejkalové, abych ji konečně lépe poznala.

A proč by měl člověk v dnešní době chodit na knižní veletrhy? Tak kromě možných setkání s oblíbenými autory, taky určitě pro tu atmosféru a vůni knih. Já tedy na každém veletrhu objevím třeba nového autora nebo zjistím něco podivného, nového o sobě. Letos jsem si jako první knihu koupila sbírku japonské poezie. Takže jsem letos zjistila, že mi v životě chybí silnější hlas poezie. Poezie, té není nikdy dost. 

Co se mi nakonec líbilo asi nejvíce, vzhledem k mým omezeným  časovým možnostem, bylo nakonec nadšení dětí z knih. Děti ještě pořád čtou :-)