Klára Santin: Z deníku umělkyně

Tak to nejní jakože dobrý. A já su jakože na nervy. Sem myslela, že v sobotu bude vejlet. Opět Krkonoše, bo sme se už jakože dlouho neztratili, žejo. Má bejt krásně a já? Něco na mě leze. Nějakej hajzl zákeřnej moribundusáckej. V krku škrábe, jak kdybych cucala luční kobylku, bám rýbu a teče mi z frňáku, hlava bolí, jak kdybych v ní měla partu alpskejch permoníků v plným nasazení při denní šichtě. I svaly jakože bolej. To nejni dobrý. Todlencto nejni jakože vůbec dobrý. 

    Vocas teda přišel, že na mě hodí svoje léčitelský voko, ale zatím to moc nezabírá. Koule nepřišla, Koule na mě prdí. Je fakt, že už by se k nám do postele asik nevešla, žejo. Tak tu ležíme s Vocasem a Koule chrápe na votáčecí židli. Chrápe nahlas. Vona je jak Pepa vod zedníků vo svačině. Ten taky chrápe. Jakože každej Pepa vod zedníků chrápe, teda asik.      Včera sem plakala. Vocas totiž ulovil Arnošta. Von ho aj dotáh domu. To eště žil. Ani srdeční masáž nepomohla a Arnošt už nejni. Malej prdelatej Arnošt už nejni. Tak sem plakala, bo jak víte, já su srdcoměkkatá. Aj Koule plakala, teda aspoň si to myslím, bo měla smutný voka. Pohřbily sme s Koulí Arnošta na louce. Jako mně se bude na stopro stejskat, bo já měla Arnošta ráda. Von byl tůze velkej sympoš. A mně ty jeho baráky ani nevadily. Von byl takovej pilnej, asik jako včele. Furt makal a neflákal se. Vocas mě nasral. Jako hodně. Bo todlencto se nedělá. Popravit Arnošta, žejo. Takže aj dyž mě Vocas teď jakože léčí, tak su stejně nasratá. A todlencto mu nevodpustim. Jako myše už sem mu vodpustila, ale Arnošt byl legenda. Arnošt byl Arnošt.

     Tak holoto, mějte pěknej pátek. Přeju vám všem, ať vás nepotká žádnej moribundus, stačí, že ten hajzl potkal mě. Užijte si vejkend a myslete na mě, ať mi je jakože líp, žejo.

Dík a RIP Arnošt 😢