Tomáš Blažek : Báseň o děcku
Poezie ještě žije
prozření přišlo v noci
když mě opustily gangsterské sny
- viděl jsem se: ne člověk jen rostlina v ledu
nehybná nahá ve skleněné kouli
visící na krutých vratech do ulice -
králíček stažený z nosu mu kape
v břiše studeně
žere kyselina
šulin mě u toho bolel tak krásně
ani jsem nevěděl
že se mohu dotknout
nějakých jizev pod bradou
motýlka z hrubé kůže tajili mi lesk pod bříškem
to trvalo dlouho, než mi prachobyčejné slunko
podalo klíče
chtěl jsem existovat, pro něj, pro ten staroslavný svit
vyšel jsem z koule - - s otevřenou hubou
a pak se rozběhlo
zvíře (dřív jsem mu naproti
mával rachitickým klackem)
tohle jsem všechno nevěděl podoben
rybám v jejich
slizu a chvatu
tohle je legenda zpověď
nebo štika
a pořád mi tě pokaždé vymění
a pak máme mít na sebe čas!
když co chvíli nemám dlaň
jazyk na tu tvou
ani abych zakřičel,
protože mě také mění
abych tvé rtíky vylízal hbitě
abych tě rychle zbavil trika a pokaždé
vyhoupal k věčnosti