Zahrada u Bílého králíka II

Rajské jablko

Rajče z naší zahrady je dokonalé. Beze strachu si vypůjčilo ze sluneční banky právě tolik slunečních paprsků, aby dozrálo do lahodnosti. Paprsky se slunci nazpět vrátí dvojnásobně. Měnou je radost. Když děcko sní baculaté rajčátko, raduje se. A už s netrpělivostí vyhlíží, kdy dozraje rajče další.

Kdyby se tak úspěch lidského života měřil v rajčatech, v měně radost, byl by každý den důvod se usmívat. Jen málo lidí se dnes usmívá, protože si myslí, že mají těžký život. Možná by jim pomohlo vypěstovat si pár vlastních rajčat.

Okurečka

Naše malé okurky, které děti každý večer zalévají, nejsou jen obyčejnou zeleninou. Hořící žluté květy uprostřed spalujícího žáru dokáží snít sen o plodu tak rychle, že je rostlina každý den obsypána. Okurky umí něco, čemu se říká nekonečný růst. I přes častou nepřízeň počasí se nám povedlo hned u všech ze semínek vypiplaných sazenic rozběhnout postupné nekonečné nakvétání a dozrávání. Když sním naši malou okurečku, mám pocit, že mojí povinností teď je znovu rozkvétat a kašlat na starší uschlé a odstřižené listy mého života.

Lichořeřišnice

Kapucínka je kouzelná královna. Řecké slovo kalokagathia (καλοκαγαθία)- krása a cnost – používáme spíš při hodnocení lidí. Škoda. Protože lichořeřišnice je přímo esencí toho pojmu – je krásná a užitečná v nebývale širokém spektru. Moje vůbec nejoblíbenější krasavice ze zahrad a rumišť. Za první republiky rostla na všech zahradách, byla moderní a zažívala nebývalý rozkvět.

Ze své vlasti v severních tropech jižní Ameriky se přestěhovala málem do celého světa. Dobře prospívá i v mírném pásu. Kromě léčivých tinktur, které dokáží urychlit hojení a popohnat záněty k jejich konci, kdy nahrazuje dnes již pozvolna nestabilní roli antibiotik, slouží stále v oblasti And její hlízy k obživě a nahrazují často brambory. Dokonce i vážně nemocný člověk může přijímat antibiotika od lékaře a k tomu lichořeřišnici: čerstvou nebo tinkturu. Na rozdíl od chemických látek v antibioticích u přírodních tinktur nehrozí předávkování, tělo je dokáže případně snadno vyloučit.

Kapucínka na záhonech v naší zahradě snadno vyroste i tam, kde se jiným bylinám nechtělo. Zvyšuje mi sebevědomí. Ne vždy jsem zrovna úspěšná pěstitelka. Její rudé, oranžově žhnoucí nebo sytě žluté květy milují chudou půdu a zavlažování může být klidně i nepravidelné.

Třapatkovka

Třapatkovky jsou oblíbené od pradávna, ale k nám se dostaly až v patnáctém století z Ameriky. Jsou to květiny odvahy: tinktura z odenku posiluje tělo tak, že nemoci se neodváží přiblížit přes práh domu. Záplava nádherných květů v hustých šicích, trčící vysoko nad nizoučkými huseníky a tařičkami, nakvétajících asi po dvaceti štíhlých a pyšných květinových kráskách, jako by pochodovala kolem plotu a lákala sednout si na nedalekou poněkud nestabilní lavičku, kde už jako dítě sedávala babička, pro kterou náš dům kdysi postavil její muž. Třapatky ohromí úplně každého, kdo jde kolem zahrady.

Navíc právě tyhle zvláštní květiny připomínající vzdáleně vyšší krásnoočka, anebo přerostlé a přebarvené kopretiny, umí snad už jen pouhou svou existencí vyvolat zvláštní psychedelické nebo létající sny. A když se procházíte po zahradě brzičko ráno, je docela možné, že vám dovolí do květinových snů nakouknout. Třapatky i třapatkovky jsou nádherné. Tak okouzlující jako jsou jejich květy, tak podivné jsou jistě i jejich sny.

Mám ráda všechny druhy planých i šlechtěných květin, co jich tu mám. Ale právě záhon třapatkovek mne smiřuje s myšlenkou, že už nemusím být smutná pro odkvetlé pivoňky, které jsou skutečnými královnami mojí zahrady. Pivoňka: už to slovo v sobě nese vůni. Hned mám další důvod se těšit na příští jaro. Momentálně se ale v přehřáté zahradě rozmachují třapatky, královny létajících snů, a taky vděčný vřes, lichořeřišnice a vonná šanta, ostře fialová a tvrdohlavě přerůstající přes úzký chodník až k jabloni.

Kdo by spěchal k jaru, když podzim je tak okouzlující.