Michail Alexandrovič Šolochov

Michail Alexandrovič Šolochov se narodil 24. května 1905 v Kružilinu, v oblasti Donu, a většinu svého života prožil právě tam. Tento ruský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se ve své tvorbě věnoval rodnému kraji a jeho proměnám v době občanské války a dalších společenských zvratů.

Během studia na gymnáziu napsal své první verše. Když mu bylo patnáct, zapojil se do občanské války jako člen zásobovacího oddílu Rudé armády. V roce 1922 se přestěhoval do Moskvy, kde vystřídal různá zaměstnání – pracoval jako učitel, osvětový pracovník, účetní či kameník. Současně začal psát fejetony a divadelní hry. Po dvou letech se vrátil do rodného kraje a od roku 1926 se natrvalo usadil v kozácké vesnici Věšenská, kde strávil zbytek života. Roku 1924 se oženil s učitelkou Marií Petrovnou Gromoslavskou, se kterou měl čtyři děti.

V roce 1932 vstoupil do komunistické strany a od roku 1961 byl členem ústředního výboru KSSS. Již v roce 1934 působil ve vedení Svazu sovětských spisovatelů a v roce 1939 se stal členem Akademie věd. Byl také poslancem Nejvyššího sovětu. Během druhé světové války působil jako válečný dopisovatel listu Pravda.

Jeho nejznámějším dílem je čtyřdílná epopej Tichý Don, která mu v roce 1941 vynesla státní cenu. Za své literární zásluhy získal také Leninovu cenu (1960) a v roce 1965 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel v roce 1984 na rakovinu hrtanu a byl pochován ve Věšenské, kde bylo v jeho domě zřízeno muzeum.

Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a naturalismem. Nejčastěji se věnoval kozáckému prostředí, popisoval jeho osudy během občanské války i druhé světové války. První povídky publikoval v roce 1923, následně vyšly sbírky Donské povídky a Azurová step (1926). Mezi jeho další rozsáhlé práce patří román Rozrušená země (1932–1959), který se věnuje kolektivizaci zemědělství na Donu. Ze zkušeností z války čerpal při psaní děl Škola nenávisti (1942), Bojovali za vlast (1943) a Osud člověka (1957). Během druhé světové války při bombardování Věšenské shořela část jeho rukopisů.

Dílo:

Donské povídky (1925): Sbírka povídek zachycující život a tradice donských kozáků.

Azurová step (1926): Další soubor povídek, který se věnuje tématům z rodného kraje autora.

Tichý Don (1928–1940): Čtyřdílný epický román popisující osudy donských kozáků během první světové války, Velké říjnové revoluce a ruské občanské války. Toto dílo bylo oceněno Nobelovou cenou za literaturu v roce 1965.

Rozrušená země (1932, 1960): Román zaměřený na kolektivizaci zemědělství na Donu. První část vyšla v roce 1932, druhá v roce 1960.

Škola nenávisti (1942): Dílo reflektující události druhé světové války.

Bojovali za vlast (1943): Příběh o hrdinství sovětských vojáků během Velké vlastenecké války.

Osud člověka (1957): Novela líčící tragický příběh jednotlivce na pozadí válečných událostí.