Z deníku kocoura Vocase: Albatros v mejlu (12.12.2024)

Je to s ní marný. Vona měla rašple včera nějakou jakože hodně dobrou náladu. A vona zasejc zpívala. Jako já todle fakt nedávám. Jako todle se musí začít řešit. Moje nervy. A to eště nejsou ty Vánoce, žejo. Jak to bude vypadat, až ty Vánoce budou? To tu klapačku nezavře vůbec? A já to tak nenechám. Já napíšu petlici a pošlu ji někam jakože hodně daleko, třeba až na to ministerstvo tej kultůry, neasi. Bo to její skřehotání nemá s kultůrou vůbec nic společnýho. Vona měla prej nějakou tu koktalgii, nebo co. Vona si pouštěla u kreslení nějakýho Majkla Dejvyda, nebo co. Ty krávo, ta mu dala. Von ten chudák ji nemoh ani přezpívat. Vona ječela, jak dyž je v posledním natažení, nebo co. Jako esli ho znáte, dejte mu to vědět. Bo já ho lituju, neasi. Von by měl asik taky napsat petlici proti rašpli. A vy všici ju budete muset podepsat, neasi. Nebo vám babu nahraju a pustím vám ju. A to nechcete. Todle je jakože vydírání, je vám to jasný? No a pak baba dostala nějakýho albatrosa v mejlu, nebo co. Jakože zprávu vod albatrosa. Ale já sem do teho mejla hodil voko a žádnej albatros tam nebyl. Jen samý písmenka a žádnej pták. Voní babě napsali, že prej se rozhodli, že jej vydajó tu knížku. Tak jako pozor! To nejni baby knížka, to je moje knížka a vobčas to je knížka aj Koule. Takže jakože nevim, proč psali babě a ne mně, žejo. Esli vono to nebude jakože tím, že žádnýho mejla nemám. Si ho budu muset asik založit, aby psali jen mně, žejo. Takže už je to jasný jak páčidlo. Budu ukrutně moc bohatej. A konečně si kůpim vohromnej barák a auta, aspoň dvě. A taky si kůpim teho kefíra a von mě bude vozit po celým světě na vejlety. A já pak přijedu k vám všem a vy mně uděláte hostinu a budete mě jakože vobskakovat. A já vám budu podepisovat ty knížky, ale vy mně za to budete muset zaplatit, bo zadarmo ani růže nehrabe, žejo. Takže si začnete chystat kapsičky, už sem skorem na cestě.


Váš krásnej a dycky elegantní Vocas.

12.12.2024