Nebe hoří.
Zastavil se čas.
Je jen tahle chvíle, jen těch pár minut.
Pokaždé.
Ztrácím se v ohni mraků. Mizím v končícím nebo v začínajícím dni.
Jen vteřiny, tiše čas plyne, mraky hoří, vítr šumí a slunce... nic víc.
Jen ten moment.
Zvláštní smutek, když den mění se v noc a ta zvláštní radost, když den vstává... V ohni. Červená v mracích... pro ten pocit stačí jen být.
Rozplynout se spolu s mraky. V jejich ohni shořet, vnímat žár, ty plameny slunce. Jako Fénix nebo jako Pták Ohnivák vzplanout a uhořet, rozplynout se v čiré nic. A znovu se zrodit. V ohni. V rudých mracích, ve slunci. Dotknout se toho žáru. S ránem vzplanout a s večerem uhořet.
V tichu, v pár minutách, v divadle ohnivých mraků najít celý svět a nechat jej vzplanout...
13. 3. 2024
