V nekonečnu vteřin,
po cestě ze slov,
s lehkostí bytí kráčím,
však mysl kráčí se mnou a obléká se do okov.
Kudy k plné schránce,
mezi kapkami otázek a odpovědí,
ke vzkazům rozumu a srdce,
kolemjdoucí neporadí.
Slova však mizí,
pro ztracenou víru,
pro lásku tak čistou a ryzí,
v tichém nekonečnu.
