Markus Antonius, římský vojevůdce a pravá ruka velkého Caesara, bezpochyby žil ve stínu nejslavnějšího vládce Říma a jeho nepřekonatelných dobyvatelských úspěchů v dějinách říše.
Sám Markus Antonius mimořádnými schopnostmi velet vojskům samozřejmě oplýval.
Bohužel, zdá se, že historie ukazuje, že jeho veškeré schopnosti nebyly dostatečné na to, aby překonal své četné slabosti. Nadměrné pití alkoholu a honba za krásnými ženami, zanedbávání vladařských i velitelských povinností…to vše nakonec Antonia dostihlo.
Osudovým se mu stalo setkání s charismatickou královnou Kleopatrou VII., s královnou řecké krve. Kleopatra byla geneticky Řekyní – z dynastie Ptolemaiovců, kteří po generace vládli Egyptu jako faraóni (po dobytí Egypta Alexandrem Velikým, od r. 332 př.nl.). Kleopatra byla tedy Řekyně, ale narodila se a vyrůstala v Egyptě, což jí umožnilo důkladně poznat egyptské tradice, kulturu a jazyk. Byla jedním z mála Ptolemaiovců, kteří se skutečně naučili egyptsky, což jí pomohlo upevnit svou vládu a získat podporu egyptského lidu. Přesto byla po většinu svého života považována především za zástupce řecko-makedonské kultury.
Kleopatra se stala královnou Egypta po smrti svého otce, Ptolemaia XII., v roce 51 př. n. l. Vládla společně se svým bratrem Ptolemaiem XIII., kterého si vzala za manžela, což bylo běžnou praxí mezi Ptolemaiovci, aby si udrželi moc v rodině. Později se však Kleopatra dostala do konfliktu se svým bratrem, což vedlo k občanské válce, a nakonec převzala vládu sama.
Byla poslední panovnicí této dynastie a po její smrti v roce 30 př. n. l. se Egypt stal provincií Římské říše.
Poprvé Kleopatru Antonius spatřil v dnešním Turecku, v Tarsu v roce 41 př. n. l., kam ji sám pozval. Když se Kleopatra plavila po řece Cydnus (nyní nazývané Berdan), Antonius se jistě radoval z její mocné flotily, která potvrzovala Kleopatřino po dynastie shromažďované bohatství. Ta zářící nádhera – purpurové plachty, stříbrná vesla, zlatý baldachýn, pod kterým ležela královna, oděná jako řecká bohyně, Antonius nemohl odolat jejímu šarmu a bezesporu i její moci a bohatství. Davy se shromažďovaly, hudba hrála, Kleopatra si potrpěla na pompézní prezentaci svého majestátu.
Ani na tehdejší dobu zřejmě nebyla dokonalou kráskou. Ale to, co jí chybělo fyzicky, to slavná pokušitelka vynahrazovala svou inteligencí, mluvila minimálně sedmi jazyky, dnes bychom ji rozhodně nazvali intelektuálkou.
Kleopatřin hlavní zájem byl zachovat nezávislost jejího milovaného starověkého Egypta, to byl její životní úkol.
Kleopatra si s tímto cílem vzala Marka Antonia zejména z politických důvodů. Jejich vztah začal v roce 41 př. n. l., kdy se Kleopatra a Marcus Antonius setkali v Tarsu (v dnešním Turecku) na pozvání Antonia. Antonius, jeden z nejmocnějších mužů římského světa po smrti Julia Caesara, potřeboval podporu Egypta ve své snaze o ovládnutí východní části římského impéria. Kleopatra, která hledala silného spojence pro ochranu své vlády a nezávislosti Egypta, viděla v Antoniovi klíčovou postavu.
Jejich vztah rychle přerostl v romantický a politický svazek. V roce 37 př. n. l. si Antonius a Kleopatra vzali, i když jejich sňatek nebyl oficiálně uznán Římem, protože Antonius byl stále legálně ženatý s Octavií, sestrou Octaviana (pozdějšího císaře Augusta). Kleopatra měla s Antoniem tři děti: Alexandra Hélia, Ptolemaia Filadelfa a Kleopatru Seléné.
Sňatek mezi Kleopatrou a Antoniem měl výrazný politický význam. Kleopatra doufala, že spojenectví s Antoniem zajistí Egyptu nezávislost a ochranu před rostoucím vlivem Říma. Antonius zase doufal, že prostřednictvím Kleopatřiných bohatých zdrojů a egyptské flotily posílí svou pozici v římské politice a vojenství.
Tento svazek však vedl k napětí mezi Antoniem a Octavianem, což vyvrcholilo v občanskou válku, vedenou Octavianem (nazývaným Augustus Caesar). Konflikt skončil slavnou bitvou u Actia 2. září 31 př. n. l., bojovali tisíce mužů a 500 lodí, nakonec byli Antonius a Kleopatra poraženi. Po jejich porážce se oba vrátili do Egypta, kde nakonec spáchali sebevraždu v roce 30 př. n. l. Poté se Egypt stal provincií Římské říše a vláda Ptolemaiovců byla ukončena.
Shakespearův příběh mocně oživuje tragédii, kouzlo pokračuje v jeho slovech.
I když známe výsledek této události, zájem o Shakespearovu interpretaci nikdy nevyprchá. Emoce, které vložil hlavním protagonistům do úst, jako by vyvěraly přímo z jejich srdcí. Úžasné dialogy jsou sepsány tak, jako by je snad Shakespeare mohl vyposlechnout jako tajný pozorovatel.
Antonius a Kleopatra byli pohřbeni ve stejné hrobce, nyní ztracené a neznámé, paměť lidí je krátká...
