Kolčava jistě neaspiruje na knihu pro širokou čtenářskou základnu.
Je to spíš obraz v písni, určený pro jemné společenstvo čtenářů, kteří uvítají mystickou atmosféru, fantaskní ladění příběhů o docela zvláštním světě, jakým je bezesporu i ten svět náš. Prolínají se tu úplně protichůdné linky: jak umění radovat se z maličkostí a žít si v klidu v ústraní (popisy Kolčaviných zvyků a rutiny), tak naopak linky poměrně velmi akční, divoké, jako je kolčaví srdce samo. Možná, že někoho Kolčava odradí svým opakovaně zdůrazňovaným odmítáním lidské společnosti. Ovšem to by byl jen povrchní obal. Ve skutečnosti z Kolčavy sálá moudrost a klid mnoha prožitých dnů v lidském světě, i ve světech mimo všední realitu, jako je třeba svět Dolní.
Kolčaviny unikátní snové vhledy určitě stojí za to, abychom její povahu přijali takovou, jaká je.
Její dobrodružství jsou napínavá, vždy čtenáře nutí tu k zaujetí, tu k opuštění názoru; promyšlená stavba celé knihy, celého kolčavího světa je motorem zajímavého příběhu.
Někdy jsem se bavila, často jsem se smála, jindy jsem se strašně bála. Občas jsem se tím světem prostě jen tak toulala. Velmi krásné jsou i ilustrace Karla Jerieho. A co teprve vtip pod přebalem knihy! To je prostě kolčaví vtip. Těším se na autorčiny další knihy.
" ...vyprazdňuje lidem duše pomocí takzvaných moderních technologií. Je to vynález hodný génia, lidé ho vítají a touží po něm a ani v nejmenším netuší, že jejich duše se scvrkává a chřadne, a pokud se nevzepřou, docela zakrní. Pak uvolní místo zlu, které okamžitě zaujme vyprázdněný prostor." ( str.134)
