Jáchym Topol se opravdu zdařile snaží uchopit chaos přelomového období po pádu komunistického režimu, kdy „vybuchl čas i jazyk“.
Jde samozřejmě o mnohem víc než jen záznam doby.
Hlavní postava, tanečník Potok, bloudí po městě jako moderní Dante, hledající svou ztracenou milenku a její sestru, zpěvačku Černou. Ale místo soudržného vyprávění se čtenář ocitá v záplavě fragmentů, epizod a zmatených odboček, které se prolínají v kaleidoskopu městské džungle.
Příběh je roztržený a chaotický, což je v souladu s obdobím, které Topol zachycuje – éra, kdy se všechno zdálo být v pohybu a v nepořádku. Leitmotiv: Potokova nekonečná honba za Černou, je spíš symbolem než nějakou konkrétní cestou. Realita střídá noční můry, halucinační vize a chuchvalce vzpomínek. Vyvstane nám před očima úžasný obraz světa, kde jsou hranice mezi snem a skutečností nejasné. Každý krok, který s autorem uděláme, může vést k odhalení nového, bizarního kousku reality.
Poetika, surrealismus, magie, útržky denního snění a záblesky reality...i když co je realita? Příběh nejvíc ze všeho připomíná asi halucinogenní trip. Text si neklade za cíl být snadno stravitelný; naopak, struktura příběhu je plná snad záměrných překážek ( kdo ví?), které odrážejí roztrženou popisované povahu doby.
Jde prostě o poměrně náročné dílo, které čtenáře zavalí složitými literárními postupy a emocionálními výkyvy. Je to kniha pro ty, čtenáře, kteří se nebojí: číst, věřit, podezírat, upadnout přes nástrahy ze slov a zase vstát. Velice zajímavý záznam doby a chaosu, domnělého i skutečného.
Nad časem kniha stojí rozkročena jako zajímavý, trochu poťouchlý svědek jedné bouřlivé, krásné doby. Krása i tragédie toho času si vypůjčila moc zajímavé oči.
Cokoli, co si lze o Sestře v zajímavých recenzích erudovaných literárních kritiků přečíst, cokoli, co Jáchym Topol o knize řekl sám, nemůže samozřejmě nahradit zážitek z četby.
Ačkoli dočíst tu knihu není úplně snadné. I autor to přiznává :-)
