V dešti psaných slov, pod deštníkem z papíru, skrývá se cit. Na křídlech motýlů stékají kapky písmen. Z kapek tvoří se louže. Louže plné vět. Cit stojí a hledá správné kapky slov. Pak si prohlíží potemnělé nebe. Přestalo pršet. Je snad dopsáno? Stáhnul deštník a oklepal jej od písmenkového deště. Popletené věty, slova a písmena… Cit je skládá od začátku, tak jak patří. Z louží se staly rovné a čitelné řádky. Kolem mihla se promočená láska, tu zase zmatek, a i slzy si šly svou uličkou slov. Blesk protnul mraky vět. A tak znovu padají na promočený deštník z papíru.
